Chuť ráje na ostrově bouřlivého Poseidóna

Když trocha jsoucna prostoupí lidskou duši, je dobré být na ostrově velkého boha Poseidona – Corfu, kterému byl zasvěcen. Právem. Divokost sama, kam lidské oko pohlédne.

Když brzy ráno usednete na skále, nad moře ve stínu cypřišů, prostě jenom jste… mořem, větrem i věčnou nocí vesmíru ve dne na Zemi. Třeba jako teď, při východu slunce. Moře tiše šumí. Jedna vlna se přelévá přes druhou. Když si člověk, bytost zranitelná, dovolí jen tak být, zjistí, že může být zcela zdráv a zdravý může také zemřít. Když se pro to rozhodne.

Tento rok už od jara sluníčko vydatně vyživuje celou přírodu. Dozrávají fíky. Docela brzy. Na povrchu zelenožluté, uvnitř však krásně červené nebo medově hnědé. Zakousnete-li se, jejich chuť je slastná. Síla slunce, chuť fíků a hluboký klid umožňuje nejen odpočinek, ale opravdovou tělesnou regeneraci. Do hloubky.

Vzpomínám na Davida R. Hawkinse, který říká:

„Vesmír zadržuje dech, když vybíráme a neúnavně čeká, jakou cestou se vydáme. Pro vesmír nebo chcete-li boha, je samotná podstata života vysoce vědomá. Každý čin, myšlenka a volba doplňují trvalou mozaiku. Naše rozhodnutí čeří vesmír vědomí a ovlivňuje život všech. Aby tato myšlenka nebyla pokládána za pouze mystickou nebo imaginární, pamatujme si, že základním heslem nové subatomární fyziky je: Všechno ve vesmíru je spojeno se vším ostatním.“

Naše volby posilují vytvoření mocných M-polí, která jsou atraktorovými vzory, jež ovlivňují druhé, ať si to přejeme nebo ne. Každý skutek nebo rozhodnutí, které učiníme pro podporu života, podporuje veškerý život, včetně našeho vlastního. Vlny, které vytváříme, se k nám vracejí – to, co se možná kdysi zdálo být metafyzickým tvrzením, je nyní potvrzeno jako vědecká skutečnost.

Všechno ve vesmíru neustále vysílá energetický vzorec určité frekvence, stálý a neměnný v čase. Může být vyluštěn těmi, kdo vědí, jak se to dělá. Každé slovo, skutek a záměr vytváří trvalý záznam. Každá myšlenka je poznána a navždy zaznamenána. Neexistují žádná tajemství, nic není skryto, ani nemůže být. Náš duch stojí nahý v čase a všichni jej vidí – život každého se nakonec zodpovídá vesmíru, dokončuje vznešeně Hawkins.

Zítra odlétáme, bylo zde krásně. Divoká příroda, nekonečné plantáže olivovníků, horké slunce a někdy i bouřlivé moře. Zaskákat si společně s dětmi do vln bylo skutečným dobrodružstvím. Tolik radosti. Plavit se na lodi do Modré laguny bylo nádherné zrovna tak, jako skok do hlubin mezi ryby přímo z přídě našeho korábu. Vzpomínka na zamilované ze známého filmu? Otisk místa? Chuť ráje?

Radim Gregeníček