PROČ je lidem zle?

Nejdříve psychicky a pak i fyzicky. Výzkum vše potvrzuje. A jak z toho ven?

Tady je recept:

Do 18 let, dle psychologických statistik, u průměrného člověka uslyšíme asi 30 000 pochval. Nejvíce z nich do 4 let věku. Taktéž ale 250 000 výčitek, pokárání a kritik.

Lidé dělají velmi často to, co nemusí a zejména to, co by neměli. Na druhé straně nedělají to, co si přejí už od dětství. A to je základní kámen úrazu, životních selhání, bolesti a bohužel někdy i smrti. Nevíra v sebe a své touhy, sny a cíle prostupuje celou naší společností. Pochybné autority mezi učiteli a trenéry tento postoj schvalují. Je jich více než dost. Toto je obraz naší společnosti. Společnosti černobílých myší, šedých a nevýrazných lidiček. Smutných a nemocných lidí.

Podívejme se na poslední výzkumy americké socioložky Brené Brownové, profesorky na Houstonské univerzitě, která už léta studuje stud, strach a zranitelnost. Onu sílu, která může náš stud proměnit v důvěrné spojení s druhými lidmi. Ve své inspirativní promluvě a studii „Síla zranitelnosti“, kterou přednesla na TEDu, hovoří o roli STUDU v lidském životě. Zkoumá, jak tento pocit vede ke společenské izolaci.

Učí, že chceme-li připravit půdu pro zdravé vztahy, je třeba se odvážit být zranitelný, trpělivě soucítit s nedokonalostí druhých a vytvořit si zdravé hranice. V Darech nedokonalosti Brownová píše:

„Chceme-li žít a milovat celým svým srdcem, chceme-li vstoupit do světel ze středu své celistvosti, musíme mluvit o věcech, které nám brání v cestě – především o studu, strachu a zranitelnosti.”

 Stud popisuje jako strach z toho, že nejsme hodni lásky, a tvrdí, že si ho v sobě neseme všichni: Stydět se je lidské.

Je však mnoho způsobů, jak se stydíme a za co se stydíme – za svůj vzhled, práci, výdělek, vztahy, závislosti, výchovu, sex, stáří, rodinu a podobně.

Jestliže se dokážeme stydět, je také v naší moci „být vůči studu odolní,“ jak říká Brownová – umíme stud rozpoznat, když vystrčí svou nehezkou hlavu, a přenést se přes něj díky tomu, že si uvědomíme svou vlastní hodnotu a jedinečnost. Stud nám vlastně pomáhá, abychom v sobě pěstovali odvahu, soucit s ostatními, kteří se taky stydí, až se nakonec sjednotíme se všemi bytostmi.

Rozdíl mezi vinou a studem spočívá podle Brownové v tom, že vina říká: „udělal jsem něco špatného,“ zatímco stud tvrdí: „já jsem špatný“. Vina nás často motivuje, abychom žili poctivěji, kdežto stud není nic jiného než jed, který brání navázání autentických vztahů. Brownová radí, abychom v sobě našli odvahu být zranitelní a autentičtí, měli soucit sami se sebou, zřekli se svých představ o dokonalosti a místo toho pěstovali „celistvost srdce“ – tj. abychom žili a milovali z celého srdce.

Při výzkumu studu, strachu a zranitelnosti Brownová zjistila, že životy srdečných lidí se vyznačují vědomím vlastní hodnoty, klidem, hravostí, důvěrou, vírou, intuicí, nadějí, autenticitou, láskou, sounáležitostí, radostí, vděčností a tvořivostí. Nenajdete v nich žádný perfekcionismus, strnulost, jistotu, vyčerpanost, soběstačnost, lhostejnost; nikoho nesoudí, nikam se nesnaží zapadnout a nežijí v nedostatku.

Každý den je pro vás příležitost k prohloubení vztahů s lidmi, kterých si vážíte. Když svému srdci dovolíte cítit, když se obrníte vůči studu a přestanete soudit druhé, když se naučíte odpouštět, obnažíte svou duši a začnete žít s ohledem na svou jedinečnost, vaše mysl bude moci konat zázraky a uvést tělo do jeho přirozeného stavu, ve kterém běží samoozdravné procesy.

Buďte šťastní,

Radim Grebeníček