Chtěl bych se narodit mamince a tatínkovi, kteří na mě čekají jako na zázrak boží. Milují se a netrpělivě čekají, až se vyklubu na svět, aby mě s radostí a láskou přivítali. Těším se, až mě máma poprvé obejme a přitulí mě k sobě. Možná ucítím první déšť, kapky, slzy z máminých očí, plačící dojetím. Uvědomuje si totiž, že jsem nebeský dar. Malý Ježíšek. A co bude dál?
Budou mě oba milovat, i když budu růst. Bydlíme v malém bytě, kde se sotva vejdeme, ale mě to nevadí. Do teď jsem žil v docela malém bejváku, v mámině lůně. Pro mě je důležité, že je tady teplo a útulno.
Tatínek vypráví mámě, kým se stanu. Slyším: „Bude to velký bojovník, sportovec a budeme na něj hrdí. Bude reprezentovat nás oba i naši vlast. Půjde příkladem všem klukům. Připravíme pro něj takovou školu, aby se učil s láskou k jazyku českému, matematice, přírodovědě, zeměpisu, dějepisu a samozřejmě tělovýchově i sportu. Už od malička.
Vybereme pro něj dobrého učitele hudby a muzikanta, aby ho naučil hrát třeba na klavír nebo na cimbál. Naučí ho i zpívat. Důležitý bude umělec, malíř a učitel v jedné osobě, aby ho učil malovat. Naučí se i jiným jazykům, protože budeme cestovat po světě. Po teplých krajinách, po poušti, pralesem, po horách i na moři. Budeme jezdit chytat ryby na divoké řeky a veliká jezera.”
Maminka se zhluboka nadechne a s údivem ve tváři tátovi odpovídá: “A já se o vás budu starat, jak nejlépe umím. Uvařím i upeču takové dobroty, že se budete jen oblizovat. Jídlo z těch nejlepších a nejčistších surovin, abyste měli horu energie na všechny ty tréninky, učení a cestování.”
Pak se zadívá na mou malou sestřičku a povídá: „Ty moje holka, velikou radost bys mě udělala, kdybys byla herečka a zpěvačka. A ještě k tomu úžasná tanečnice. Umělkyně, která by plnila sály světových divadel. A my s tatínkem bychom se na tebe dívali v televizi, až budeme staří. Pak budeme oba šťastní, protože vše co jsme uměli a znali, jsme předali vám dvěma, naší společné lásce, díky které jste se narodili na tuto Zemi. Vy naše zlaté děti.”
Když dopisuji tyto řádky, slzy už neskrápí moji tvář. Díky rodičům jsem se stal psychologem, trenérem, učielem a hlavně milujícím otcem našich tří dětí, za což jsem jim vděčný. Můj dosavadní život byl ale jiný. Dramatický.
Plný mezních situací a zkoušek, kde šlo 3x o život. Škola života je nenahraditelná a společně díky mým mentorům, učitelům ze školy a později profesorům z univerzity je mou povinností jim ze srdce poděkovat, protože to, co dnes umím a dělám, je díky jim.
Zejména třídnímu panu učiteli Škárovi ze základky, třídnímu ze střední, panu učiteli Obdržálkovi a pak univerzitnímu učiteli profesoru Zdeňkovi Neubauerovi. Čest jejich památce, protože ani jeden z nich už není mezi námi. Za všechny živé pak velké díky profesoru Milanu Calábkovi, od kterého jsem se učil 12 let hypnózu, archetypální psychologii i základy epigenetiky.
Život jde dál, a každý z nás je v tento okamžik výsledkem vývojového procesu a neustálého sebezdokonalování, který ale nikdy nekončí. Nám všem rodičům stávajícím, bývalým i budoucím nezbývá nic jiného než se učit dále, svoje zdraví a lásku k partnerovi si udržet, vykonat službu svým bližním a něco málo přidat na oltář lidské moudrosti.
A pokud máme to štěstí a máme děti, vychovávejme je tak, aby se stále a s radostí mohly učit novému. Díky tomu mohou být šťastní. Aby měly to, co my jsme neměli. Aby se naučily to, co jsme se my naučit nemohli. Aby se staly tím, co jim bude dělat radost a vydělávají si tolik peněz, aby si mohly plnit sny po celý život. Učte se, vyplatí se to.
S láskou a hlubokou úctou k životu,
Radim Grebeníček.
Napište nám
Kontakt
Chcete se nás na něco zeptat? Zanechte nám prosím zprávu s kontaktem na vás, jakmile to bude možné, ozveme se vám.
Stáhněte si zdarma e-book:
Chcete se zbavit autoimunitních nemocí?
Alergie, astma i atopického ekzému?
Bolesti, revmatoidní artritidy i únavy?